Výrobci počítačových programů ve většině případů prodejcům nestanovují, za kolik mají programy prodávat. I proto se jejich prodejní ceny mohou lišit. Na druhou stranu nápadně nízká cena softwaru jistě vzbudí pozornost kupujících, ale ne vždy musí jít o nelegální nabídku. Jak poznat, že je vše v pořádku a na co si při nákupu dát pozor?
Jestliže je aktuální verze počítačového programu nabízena třeba za zlomek ceny oproti jiným nabídkám, může to mít různé důvody. „V případě softwaru existuje výrobcem udaná takzvaná doporučená prodejní cena. Prodejce však nikterak nezavazuje, aby ho za ni zákazníkům prodával. Mohou tak učinit o něco levněji, na úkor své marže. Je-li však sleva výrazná, potom nemusí jít nutně pouze o nelegální software, ale i takový, který je určen třeba k jiným účelům, nebo v českém prostředí nelze použít. Na druhou stranu levnější software může pocházet i z druhé ruky a jeho prodej je při splnění určitých regulí legitimní,“ vysvětluje Patrik Sodoma, sales director for Czech Republic ze společnosti SoftwarePro.
Jak rozpoznat legální vs. nelegální software
Prodej softwaru, respektive licencí pro legální používání, se řídí jasnými pravidly. V případě nákupu nového softwaru by se jeho cena neměla nijak zvlášť lišit od té běžné, tedy té, za kterou je k dispozici u konkurence. Kromě případů, kdy se nabídka týká obzvlášť výhodných verzí nebo i použitého softwaru. Ten se v Evropě přeprodávat smí. Bohužel stále lze narazit na nabídky falšovaných datových nosičů, které vypadají podobně jako originály. Prodej falzifikátů je samozřejmě nelegální a je trestným činem. Jestliže existují pochyby ohledně pravosti softwaru, nejlepší je obrátit se na Policii ČR.
Mnoho firem si dnes uvědomuje, že nevyužité softwarové licence ve firmě nemusí zbytečně ležet, a to jen proto, že jejich výrobci je zpětně nevykupují. Trendem dnešní doby je jednoduše a legálně je odprodat prostřednictvím specialistů na obchod s použitým softwarem, jako je například společnost SoftwarePro. „Tohoto způsobu v Evropské unii využilo už několik tisíc firem a další se přidávají. Také české společnosti již na tento způsob znovuzískání investovaných finančních prostředků do licencí přišly,“ vysvětluje Patrik Sodoma. Tyto licence se následně prodávají dále, čímž ale neztrácejí na své funkčnosti či originalitě. Stále jde o legální licence, přičemž je lze získat za mnohem nižší cenu.
Pravidla pro další prodej licencí
Použitý software je právně přípustné prodávat a užívat, jestliže byl původně uveden do oběhu se souhlasem výrobce na území EU nebo jiného smluvního státu Evropského hospodářského prostoru (EHP). V případě Microsoftu se takto mohou legálně převádět například licence typu FPP (krabicový software), PKC (produktové klíče) či VL (objemové licence), a díky evropským zákonům a vyhláškám také OEM licence, jejichž převod licenční politika výrobce nedovoluje. „Tyto informace připouští dokonce sám Microsoft ve svých oficiálních prohlášeních adresovaných svým obchodním partnerům. Nejedná se tedy o žádný výmysl, je pouze důležité dodržovat daná pravidla, a pokud jste zákazník, prověřit si prodejce,“ doplňuje Patrik Sodoma. Licence přitom musí být časově neomezena a všechny kopie předchozích nabyvatelů musejí být k okamžiku dalšího prodeje učiněny nepoužitelnými, respektive předány novému majiteli.
Prodávající je navíc povinen poskytnout zákazníkovi všechny informace, které jsou nutné k posouzení existence a rozsahu použité licence. Pokud tyto informace nový zákazník neobdrží, může se stát, že koupí licenci, kterou nemůže využít. „Často se setkáváme s tím, že na českém trhu se objevují licence nepocházející z EU či EHP, nebo dokonce nejde o takové, které jsou určeny k prodeji. V Česku totiž existují firmy zabývající se pouze byznysem s druhotným softwarem, a pak je tady SoftwarePro nabízející konzultace, doporučení, softwarový audit a řešení all-in-one na míru s možností prověřit legitimnost licencí. Specializujeme se na výkup i prodej velkoobjemových druhotných licencí, ale dodáváme také licence nové. Našimi zákazníky jsou většinou střední až větší firmy, včetně státního sektoru. Ti všichni chtějí alternativním nákupem ušetřit nemalé finanční prostředky a zároveň využít výhody právě multilicenčních produktů,“ dodává závěrem Patrik Sodoma.
